Osobnosti

Rudolf Weigl, vědec, který svým objevem vakcíny proti tyfu zachránil nespočet lidských životů. Přestože jeho jméno je dnes v Čechách téměř neznámé, jeho věhlas přesáhl hranice Evropy. Tento rodák z Přerova, odvážný vědec, jehož kariéru utvářela houževnatost a věrnost hodnotám, se zapsal do dějin medicíny navždy. Jeho práce také ukázala, že věda a lidství mohou obstát i v těch nejtemnějších dobách.

V článku se dozvíte: 

• Rudolf Weigl a jeho cesta k vědě
• Vývoj vakcíny proti tyfu
• Weiglova odvaha během 2. světové války
• Závěr vědcova života

Rudolf Weigl a jeho cesta k vědě

Rudolf Weigl se narodil 2. září 1883³ v Přerově v rodině místního řemeslníka a vynálezce heveru Friedricha Weigla. Jeho dětství nebylo jednoduché. Když mu byly čtyři roky³, jeho otec tragicky zemřel při testování vysokého kola. Po otcově smrti se Weiglova matka znovu vdala a všichni se přestěhovali do polského Lvova. Tam započala Rudolfova cesta ke kariéře vědce.

Po studiích na gymnáziu dokončil v roce 1907³ studium přírodních věd na Lvovské univerzitě, kde získal doktorát v oboru zoologie. Jeho vášeň pro biologii ho zavedla ke zkoumání parazitů, zejména těch, kteří přenášejí skvrnitý tyfus, smrtelnou chorobu, která sužovala Evropu a byla obzvláště rozšířená během první světové války.³

📖 Víte, jaké byly nejčastější příčiny úmrtí v 19., 20. a 21. století?

Vývoj vakcíny proti tyfu

Během první světové války byl Rudolf Weigl povolán do armády, kde se soustředil na vývoj vakcíny proti tyfu. Navzdory tomu, že neměl lékařské vzdělání, jeho výzkum v oblasti histologie a parazitologie vedl k vytvoření účinné vakcíny, která zachránila tisíce životů. Po vyhlášení polské nezávislosti v roce 1920⁵ byl jmenován profesorem na své alma mater, kde založil Výzkumný ústav pro epidemický tyfus a viry. 

Zde se Weiglův tým věnoval pěstování bakterií tyfu za pomoci lidských vší, jež byly dárci krmeny lidskou krví. Tato technika umožňovala masovou výrobu vakcíny. To se ukázalo jako klíčové pro ochranu obyvatel v ohrožených oblastech.

Weiglův vynález se brzy rozšířil do světa. Vakcína byla hojně využívána belgickými misionáři v Číně, kde pomohla zachránit tisíce životů. Za to byl Weigl oceněn nejvyššími vyznamenáními, včetně papežského Řádu svatého Řehoře Velikého. Zájemci o jeho metody přicházeli z různých zemí, aby se učili ve Lvově.

Weiglova odvaha během 2. světové války

S příchodem druhé světové války a okupací Lvova si okupační síly rychle uvědomily význam Weiglova výzkumu, a proto mu poskytly další prostory pro výzkum. Krátce po německé okupaci Lvova v roce 1941⁵ Weigla navštívil generál SS Fritz Katzmann s nabídkou Volkslisty (sympatizanta NSDAP) a přesunu do Berlína. Rudolf tuto nabídku odmítl.

Během války Weigl zachránil mnoho židovských životů i další významné osobnosti vědy a kultury. Ve svém institutu zaměstnával Židy jako "živitele" vší, čímž je ochránil před deportací. Kromě toho tajně posílal vakcíny proti tyfu do varšavského ghetta a dalších ghett, což pomohlo zachránit další životy. Tyto činy byly oceněny až v roce 2003³, kdy Rudolf Weigl získal in memoriam ocenění Spravedlivý mezi národy jeruzalémského památníku Jad Vašem.

V roce 1944³  byl Rudolf Weigl nucen Lvov opustit. Německá armáda část vybavení ústavu odvezla do Německa, zbytek byl zničen sovětskými vojsky při opětovném obsazení města. Po válce se usadil v Kroscienku nad Dunajcem, kde si založil malou laboratoř, a později se stal profesorem na Jagellonské univerzitě v Krakově a univerzitě v Poznani.

Závěr vědcova života

Rudolf Weigl byl za svou práci opakovaně nominován na Nobelovu cenu. Politika však opakovaně zmařila jeho šance na ocenění. Poprvé během nacistické okupace kvůli odmítnutí nabídky generála SS Fritze Katzmanna.

Roku 1948⁴  se Weigl dočkal znovu nominace na Nobelovu cenu za medicínu, ocenění ale nedostal, kvůli obvinění z kolaborace s Němci. O tři roky⁴  později ho komunisté nuceně penzionovali a jeho odkaz zamlčovali. Zemřel 11. srpna 1957 v Zakopaném.⁵

📖 Podobně jako Rudolf Weigl se nedočkal Nobelovy ceny za svůj přínos medicíně také Jan Janský. Český vědec, který objevil 4 krevní skupiny. Z jakého důvodu?

Rudolf Weigl, skromný vědec původem z Přerova, svým výjimečným životem a prací zanechal nesmazatelnou stopu nejen v medicíně, ale i v oblasti lidské odvahy. Navzdory politickým intrikám a životním zkouškám nikdy neustoupil ze svých zásad. Jeho život je důkazem, že věda může být nástrojem pro záchranu lidských životů i prostředkem odporu vůči zlu. Dodnes zůstává inspirací pro vědce i pro všechny, kdo věří, že lidskost a odvaha mají smysl i v těch nejtěžších dobách.

Posilněte své zdraví s Herbavia

Zdroje: 

1. Albatrosmedia — Rudolf Weigl (Zachránce tisíců životů)
2. Databazeknih — Rudolf Weigl: Zachránce tisíců životů
3. Prerov — Objevitel vakcíny proti skvrnitému tyfu bude mít v rodném Přerově pamětní desku
4. CT24 — Co dalo Česko světové medicíně: Příběhy lidí a léků, které zachránily miliony životů
5. Polishhistory — Rudolf Weigl: Muž, který porazil tyfus

Alexander Fleming, skotský bakteriolog, se nesmazatelně zapsal do historie medicíny díky svému revolučnímu objevu – penicilinu. Tento lék otevřel novou éru v léčbě infekčních onemocnění a zachránil nespočet lidských životů. I když tento objev vznikl zcela náhodou, bez něj by moderní medicína vypadala zcela jinak.

V článku se dozvíte: 

• Jaký byl život a kariéra Alexandra Fleminga
• Flemingovy výzkumy
• Náhodný objev penicilinu
• Vliv na moderní medicínu
• Ocenění za jeho práci

Život a kariéra Alexandra Fleminga

Alexander Fleming se narodil 6. srpna 1881¹ v Lochfieldu, malém skotském městečku. Vyrůstal na venkově, kde se naučil vnímat přírodu a rozvíjet své pozorovací schopnosti, což se později ukázalo jako klíčové v jeho vědecké kariéře. Fleming pocházel z velké rodiny, byl jedním z osmi dětí a jeho rodiče pracovali jako farmáři.

V roce 1895² se Alexander přestěhoval do Londýna ke svému staršímu bratrovi, kde dokončil základní vzdělání na Regent Street Polytechnic. Fleming byl nadaný student, což mu umožnilo získat stipendium na lékařské fakultě St. Mary's Hospital Medical School v Londýně. Financování studia mu také usnadnilo dědictví po strýci. Zde získal zlatou medaili jako nejlepší student medicíny a následně se začal věnovat studiu bakteriologie.

Původně měl Fleming v úmyslu stát se chirurgem, ale právě jeho působení na St. Mary's pod vedením sira Almrotha Wrighta, průkopníka v oblasti očkování, změnilo jeho směřování. Wright, který byl zastáncem vakcinoterapie, ovlivnil Fleminga natolik, že se rozhodl věnovat se výzkumu v oblasti bakteriologie. Fleming se rychle stal uznávaným odborníkem na tuto oblast, což mu umožnilo rozvíjet své výzkumy v následujících letech.

V letech 1909 až 1914² si Fleming založil úspěšnou soukromou venerologickou praxi a v roce 1915² se oženil se Sarah Marion McElroyovou, irskou zdravotní sestrou.

💡Fleming byl jedním z prvních lékařů v Británii, kteří podávali arsfenamin, lék účinný proti syfilis, který v roce 1910² objevil německý vědec Paul Ehrlich. 

Výzkumy během první světové války

Během první světové války sloužil Fleming jako vojenský lékař a pracoval ve vojenské nemocnici ve francouzské Boulogni, kde se zabýval infekcemi ran. V té době používané silné antiseptické prostředky však často přinášely více škody než užitku, protože nejenže zabíjely bakterie, ale také poškozovaly lidské tkáně. 

Fleming navrhoval používat mírnější prostředky jako je solný roztok k udržení ran v čistotě. Zpočátku nebyl jeho výzkum přijat, ale Fleming pokračoval neohroženě dál a v roce 1922 objevil lysozym, enzym se slabými antibakteriálními účinky.

Po válce se Fleming vrátil do nemocnice St Mary's a byl povýšen na zástupce ředitele očkovacího oddělení. O několik let později, v roce 1946², vystřídal Wrighta ve funkci ředitele oddělení, které bylo přejmenováno na Wright-Flemingův ústav.

Náhodný objev penicilinu

Dne 28. září 1928⁴ Fleming učinil svůj nejslavnější objev – penicilin. Objev vznikl vlastně náhodou. Fleming zkoumal stafylokoka, běžný druh bakterie, který způsobuje vředy a může také způsobit katastrofální infekce u pacientů s oslabeným imunitním systémem. Před Flemingovým odjezdem na dvoutýdenní dovolenou zůstala Petriho miska s kulturou stafylokoka ležet na laboratorním stole a nikdy nebyla umístěna do inkubátoru, jak bylo zamýšleno.

Po návratu zjistil, že izoloval plíseň, která produkuje látku, jež pojmenoval penicilin. Tato látka byla schopna ničit různé typy bakterií, včetně těch, které byly zodpovědné za vážné infekční nemoci jako je zápal plic, spála, záškrt či meningitida. V roce 1929⁴ Fleming svůj objev publikoval, ale zpočátku nebyl vědeckou komunitou příliš uznán.

📖 Podobně jako Fleming přišel k náhodnému objevu i český psychiatr Jan Janský. Víte, k jakému? 

Fleming měl problém s izolací penicilinu ve větším množství a jeho stabilizací, což ztížilo jeho další výzkum. Věděl, že má v rukou látku s obrovským potenciálem, ale nebyl schopen ji využít v plném rozsahu.

Situace se však změnila až během druhé světové války, kdy se o penicilin začali zajímat dva vědci, Howard Florey a Ernst Boris Chain. Podařilo se jim “vyčistit” penicilin a najít sponzory pro masovou výrobu. Díky výzkumu americké vlády se tak mohl na podzim roku 1943⁵ lék začít vyrábět a o rok později už léčil vojáky ve válce. 

💡Víte, že: v Československu se penicilin začal vyrábět v roce 1949⁵ v Roztokách u Prahy.

Vliv na moderní medicínu

Penicilin otevřel dveře dalším objevům v oblasti antibiotik, což vedlo k vytvoření celé řady léků, které dnes používáme k léčbě infekčních nemocí. Flemingův objev pomohl eliminovat mnoho smrtelných nemocí a zásadně změnil způsob, jakým lékaři přistupují k léčbě infekcí.

V posledních letech se však stále více ukazuje, že antibiotika nejsou definitivní odpovědí v boji proti bakteriím. Jejich odolnost vůči antibiotikům se stává globálním zdravotnickým problémem. 

Podle Organizace spojených národů jde o velmi vážnou hrozbu. Kolem roku 2050 by mohly antibiotikům odolné bakterie po celém světě zabíjet až 10 milionů lidí⁵.

Ocenění za jeho práci

Za svou práci získal Fleming mnoho ocenění a poct. V roce 1943⁴ byl zvolen členem Královské společnosti a v roce 1948⁴ byl povýšen na emeritního profesora bakteriologie na Londýnské univerzitě.

Byl nositelem přibližně třiceti čestných titulů a v roce 1945 získal nejprestižnější ocenění, Nobelovu cenu za fyziologii/lékařství. V roce 1944 byl králem Jiřím VI. jmenován rytířem bakalářem a v roce 1948⁴ rytířem velkokříže Řádu Alfonse X. Moudrého. Časopis Time zařadil Fleminga mezi 100 nejvýznamnějších osobností 20. století.

Alexander Fleming zemřel náhle na koronární trombózu 11. března 1955¹. I přesto, že Flemingův objev byl do jisté míry dílem náhody, jeho vědecká vynalézavost a úsilí přeměnily náhodu v jeden z největších průlomů v dějinách medicíny a zachránil miliony životů po celém světě.

Zlepšujte své zdraví s Herbavia

Zdroje: 

1. Nobelprize — Sir Alexander Fleming
2. Britannica — Alexander Fleming
3. Sciencehistory — Alexander Fleming
4. Alexander Fleming (1881-1955): Objevitel penicilinu
5. ČT24 — Flemingův objev penicilinu zahájil před 90 lety revoluci v medicíně

Josef A. Zentrich byl jedním z nejvýznamnějších českých bylinkářů, fytoterapeutů a léčitelů, který svou tvorbou a filozofií ovlivnil mnoho zájemců o přírodní medicínu a celostní přístup ke zdraví. Svým životním dílem a přístupem k léčení propojoval tradiční znalosti s moderními potřebami, čímž zanechal trvalý odkaz v oblasti alternativní medicíny.

V článku se dozvíte: 

• Kdo byl Josef A. Zentrich
• Tvorba a publikace
• Filozofie Zentrichova léčitelství
• Odkaz Josefa A. Zentricha

Kdo byl Josef A. Zentrich? 

Josef Antonín Zentrich se narodil 20. září 1941¹. Původním povoláním papírenský technik  se dostal k přírodní medicíně v mládí, když mu byla diagnostikována leukémie. Po intenzivní medikamentózní léčbě začal hledat alternativní způsoby léčby, což ho přivedlo k bylinkářství. V oboru byl samoukem, přičemž jeho učitelem byl Rudolf Franěc, který mu ukázal sílu léčivých rostlin.

V 80. letech začal pracovat jako bylinkář v lázních Skalka a otevřel bylinkovou poradnu, kterou mohl po roce 1990² vést oficiálně. Zde spolupracoval s MUDr. Josefem Jonášem.

Bylinkářství se věnoval po celý život s cílem propagovat nejen samotné bylinky, ale také širší celostní přístup ke zdraví. Jeho zálibou byla i astrologie, ve které viděl propojení se zdravím.

Tvorba a publikace

Zentrich byl plodným autorem, jehož knihy dodnes patří mezi základní díla přírodní medicíny. Jeho prvním knižním počinem byla publikace Byliny v prevenci, vydaná v polovině 80. let². 

Mezi jeho nejznámější díla patří série Herbář, kterou vytvořil společně s Jiřím Jančou. Tato mnohasvazková série obsahuje podrobné popisy bylin, jejich použití a kontraindikace. Díky tomu se stala nepostradatelnou pomůckou pro každého, kdo se zajímá o léčivé účinky rostlin.

Za významnou publikaci lze označit i 3 dílnou Encyklopedii moderního bylinkářství. Dále také knihy Třetí cesta ke zdraví, Herbář léčivých rostlin, Rady bylináře Zentricha či Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů. 

Zentrichova tvorba nebyla zaměřena pouze na bylinky. Zajímal se také o duchovní aspekty zdraví a publikoval například Duchovní slovník Vodnářského věku I. aneb Occamova břitva, který se věnoval propojení spirituality a léčení.  

Účinkoval v televizním pořadu Pod pokličkou.

Filozofie Zentrichova léčitelství

I když se sám považoval především za bylinkáře, můžeme říci, že byl propagátorem celostního přístupu ke zdraví, zdůrazňující harmonii mezi tělem, duší a myslí. Jeho filozofie byla založena na tom, že člověk by neměl léčit jen symptomy nemocí, ale měl by hledat příčiny svých problémů a pracovat na svém celkovém zdraví.

Zentrichova Třetí cesta ke zdraví byla konceptem, který vycházel z jeho dlouholetého studia. Podle Zentricha první cesta vede k lékaři, když člověk onemocní. Druhá cesta je k bylinkářům a léčitelům, pokud klasická medicína nepomáhá. Třetí cesta, podle Zentricha nejdůležitější, je cesta sebereflexe. Člověk by se měl zamyslet, co dělá špatně, proč onemocněl a jak může změnit své chování a myšlení, aby se uzdravil.

Zentrich věřil, že nemoci nejsou náhodné a vždy mají nějakou příčinu, ať už fyzickou, psychickou nebo duchovní. Zdraví podle něj závisí na rovnováze mezi tělem a duší a léčivé byliny mohou být klíčem k dosažení této rovnováhy. Věřil, že byliny mají moc harmonizovat lidské tělo a že jejich správné použití může vést k omezení počtu léků, které pacient musí užívat.

Odkaz Josefa A. Zentricha

I po své smrti v roce 2012¹ zůstává Josef A. Zentrich významnou postavou v oblasti českého bylinkářství a alternativní medicíny. Jeho práce a knihy dodnes slouží jako zdroj inspirace pro všechny, kteří hledají přirozenější a celostní přístup ke zdraví. Josef A. Zentrich nebyl zastáncem toho, aby lidé ignorovali moderní medicínu. Věřil, že spojení tradičních metod s moderní vědou může vést k nejlepším výsledkům v léčbě nemocí a péči o zdraví.

Jeho odkaz žije nejen v jeho knihách, ale také v lidech, které inspiroval k tomu, aby více důvěřovali přírodě a svému vlastnímu tělu. Věřil v sílu přírody, stejně jako my v Herbavia. 

Objevte sílu přírody s Herbavia

Zdroje: 

1. Databazeknih — Josef A. Zentrich
2. Luxor — Josef A. Zentrich
3. Deník — Nestor a průkopník českého bylinkářství Josef A. Zentrich zřizuje poradnu v Ostravě
4. Deník — Bylinář radil pacientům
5. Knihovnička — Zentrich Josef Antonín
6. YouTube — Třetí cesta ke zdraví

Profesor Jan Janský, významný český neurolog a psychiatr, se zapsal do historie medicíny nejen jako odborník na duševní zdraví, ale především díky objevu čtyř krevních skupin. Tento objev, ačkoli zpočátku nedoceněný, dnes zachraňuje miliony životů po celém světě a představuje jeden z klíčových milníků moderní medicíny. Přestože Janského přínos pro medicínu je nesporný, zůstává často ve stínu jiných vědců. Proč?

V článku se dozvíte: 

• Kdo byl profesor Jan Janský
• Objev krevních skupin
• Význam objevu
• Proč Jan Janský nezískal Nobelovu cenu? 
• Dnešní odkaz Janského objevu

Kdo byl profesor Jan Jánský?

Jan Janský se narodil 3. dubna 1873¹ na Smíchově v Praze. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro studium medicíny na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kterou úspěšně dokončil v roce 1898¹. Mimo jiné byl vášnivý rybář a sportovec, angažoval se například v 1. Spolku smíchovských cyklistů.

Jeho kariéra začala na psychiatrické klinice v Praze, kde pracoval pod vedením profesora Karla Kuffnera, známého českého psychiatra. Janský společně s profesorem Kuffnerem byli zastánci toho, že psychiatrické nemoci nejsou pouze duševní, ale že mají původ v těle, což se spoustě psychiatrů nelíbilo.

Janského kariéra byla různorodá. Kromě působení na klinice se stal soudním znalcem v oblasti psychiatrie a jeho odborné posudky byly u soudů velmi respektované. Krátce po vypuknutí první světové války v roce 1914² byl jmenován mimořádným profesorem. Dobrovolně však odešel na frontu, kde sloužil jako lékař. Po dvou letech byl po prodělaném srdečním infarktu zproštěn služby a vrátil se do vlasti. Po skončení zastával pozici přednosty neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze.

💡Pokud se chcete dozvědět více zajímavostí o životě a výzkumu Jana Janského, podívejte se na film Tajemství krve.

Objev krevních skupin

Objev krevních skupin vznikl vlastně náhodou. Po sebevražedném pokusu jedné pacientky provedl Janský úspěšně transfuzi krve, přestože byla oficiálně zakázaná.

Po této události se rozhodl potvrdit hypotézu, že shlukování krvinek může souviset s psychickými poruchami. Proto v roce 1905⁴ provedl experiment, kdy odebral krev pacientům i zdravotnímu personálu a sledoval jejich vzájemné reakce. Nakonec zjistil, že vztah mezi psychiatrickými nemocemi a srážením krve neexistuje.

Ukázalo se však, že se krev různě shlukuje, a na základě těchto reakcí rozdělil krev do čtyř skupin. Tak vznikl významný objev, protože do té doby  nebylo zcela jasné, proč někdy transfuze krve selhávají, ačkoli se krev dárce a příjemce zdála na první pohled totožná.

V roce 1907¹ publikoval Janský výsledky svého výzkumu v článku Hematologická studie u psychotiků. Jako první v Čechách uplatnil poznatky o krevních skupinách (dnes označovaných 0, A, B a AB) a o krevní srážlivosti. Tento objev bohužel zůstal několik let prakticky bez povšimnutí a širší uznání získal až po Janského smrti.

💡Významnou roli ve vědecké práci Janského zastávala i jeho manželka Hedvika Bečková. Díky finančnímu zajištění od jejího otce mohla Hedvika Janského výzkum financovat. On si tak mohl doma vytvořit vlastní laboratoř a choval v ložnici různé zvířectvo, na kterém prováděl pokusy.

Význam objevu

Objev krevních skupin přinesl revoluci do transfuzní medicíny. Před tímto objevem byly krevní transfúze nebezpečným zákrokem, protože lékaři nedokázali předpovědět, jak bude tělo příjemce na darovanou krev reagovat.

Pokud byla například příjemci krevní skupiny A podána krev skupiny B, protilátky v jeho krvi způsobily shlukování a rozpad darovaných krvinek, což vedlo k vážným, dokonce smrtelným následkům.³

💡Víte, že: v Česku má největší zastoupení skupina A (42%), dále 0 (39%), B (15%) a AB (4%)³?

Díky Janského objevu se lékaři naučili rozlišovat jednotlivé krevní skupiny a zajistili, jak provést bezpečné transfuze.

Proč nezískal Jan Janský Nobelovu cenu?

Kdo objevil krevní skupiny? Karl Landsteiner v roce 1901² popsal existenci tří krevních skupin. Nezávisle na něm Jan Janský v roce 1907² objevil čtvrtou krevní skupinu (dnes AB) a správně klasifikoval všechny čtyři skupiny. 

💡Profesor Janský krevní skupiny označil římskými písmeny I – IV. 

Ačkoli Janský o Landsteinerově práci nevěděl, oba dospěli k podobným závěrům. V roce 1910² Janského práci uznal americký lékař William Moss, a v roce 1921² Janského prvenství uznala americká lékařská komise. Přesto v roce 1930 Nobelovu cenu získal pouze Landsteiner.

Dnešní odkaz Jánského objevu

Jan Janský zemřel v pouhých 48 let na srdeční chorobu. I přesto, že se nedožil plného uznání svého objevu, jeho práce se stala základem moderní transfuzní medicíny.

Dnes si jeho přínos medicíně připomínáme zejména prostřednictvím Janského plakety, která je udělována v České republice a na Slovensku dárcům krve za jejich opakovanou dobročinnost. Bronzová plaketa je udělována za 10 odběrů, stříbrná za 20 a zlatá za 40 odběrů⁴.

💡Janského snacha se stala první ženou, která získala Janského plaketu za opakované bezpříspěvkové dárcovství krve.

Jan Janský tak zůstává jedním z hrdinů české vědy, jehož objev krevních skupin navždy změnil medicínu a zachraňuje nespočet životů. Přínos profesora Janského je nepopiratelný a jeho odkaz přetrvává nejen v lékařské komunitě, ale i v každodenním životě.

Prohlédněte si nabídku Herbavia

Zdroje: 

1. Ukforum — Před 150 lety se narodil neurolog a psychiatr Jan Janský
2. Reflex — Jan Janský jako první objevil všechny krevní skupiny, Nobelovu cenu však získal někdo jiný
3. ÚVN — Krevní skupiny
4. Archiv.radio — Jan Janský
5. Česká televize — Psychiatr, který odhalil tajemství krve