Osobnosti - Herbavia.cz

James L. D’Adamo: Autor stravování podle krevních skupin 9.03.2025

Hodnocení: 4 / 5

Popularita článku: 50%

James L. D´Adamo, naturopat a autor konceptu stravování podle krevních skupin, se proslavil hlavně svou teorií, že krevní skupina člověka určuje, jaké potraviny jsou pro něj nejvhodnější. Vzbudil tak ve světě vědy a výživy řadu spekulací. Může být vaše krevní skupina klíčem k ideálnímu jídelníčku?

V článku se dozvíte:

Kdo byl James L. D´Adamo
Jeho knihy a výzkum
V čem spočívá stravování podle krevních skupin
Benefity a zápory stravování podle krevních skupin

Kdo byl James L. D´Adamo

Dr. James L. D'Adamo, narozený 7. února 1932 v New Yorku, je označován za „dědečka“ naturopatie a průkopníka této profese, který se zasloužil o vytvoření směrnic pro udělování licencí naturopatům v USA. Sám se jako naturopat vzdělával více než 50 let ve Spojených státech, Německu a Švýcarsku a praktikoval v New Yorku, New Hampshire, Torontu, Montrealu a v Evropě. ¹

Pracoval jako ředitel NH Naturopathic Board, byl víceprezidentem Naturopathic Association of North America a bývalým prezidentem NH Board of Examiners. Především ho ale můžete znát jako autora stravování podle krevních skupin, které představil ve své knize Eat Right 4 Your Type.

Dr. D'Adamo, který navrhl širokou škálu přírodních terapií pro více než 70 000 pacientů, se věnoval celoživotní medicínské práci a výzkumu, aby dále zdokonalil svoje bádání v oblasti diety pro krevní skupinu, a nadále se dělil o své nejnovější objevy týkající se jeho práce v oblasti diety pro krevní skupiny a přírodního léčení.¹

Jeho knihy a výzkumy

James L. D'Adamo poprvé vstoupil do světa přírodní medicíny svým průlomovým objevem přírodního léčení na základě krevní skupiny. Ve své první knize One Man's Food ...is Someone Else's Poison (Jídlo jednoho člověka je jed někoho jiného) podrobně popsal svou jedinečnou, individualizovanou metodu léčby založenou na krevní skupině člověka a RH faktorech pomocí stravy a cvičení.

"Když jsem psal svou první knihu Jídlo jednoho člověka je jedem někoho jiného, popisoval jsem v ní využití krevních skupin a výživy a důležitost individuální léčby." Ale to bylo v roce 1980, kdy bylo americké hnutí za zdraví ještě velmi mladé. O třicet let později si lidé více uvědomují důležitost zdravého stravování, přesto se na něj stále neklade dostatečný důraz - a nebylo součástí zdravotnické legislativy.²

Jeho druhá kniha - D'Adamo Diet, nastínila individualizované potřeby pro dobré zdraví určené podle krevních skupin a podtypů - význam pro stravu, cvičení a dokonce i osobnostní rysy. Dr. D' Adamo se stal prvním naturopatem, který zdokumentoval dílčí krevní skupiny a jejich nedílnou roli při určování zdraví člověka.

Nyní se ale dozvíte více o jeho bestselleru Eat Right 4 Your Type (Jíst správně pro svůj typ) z roku 1996, v němž tvrdí, že některé potraviny mohou snižovat zánět, zvyšovat energii, pomáhat při hubnutí a předcházet nemocem.³

V čem spočívá stravování podle krevních skupin

D'Adamo vysvětluje fungování trávení tak, že antigeny, které se nacházejí v krvi, a které rozhodují o tom, zda jste krevní skupina 0, A, B nebo AB, jsou přítomny i v jiných částech vašeho těla, včetně trávicího traktu. To podle něj způsobuje, že potraviny, které jíte, chemicky reagují s vaší krevní skupinou.³

Dále dodává, že lidé s různými krevními skupinami mají také odlišné střevní bakterie, což D'Adamo vysvětluje tím, že to pochází od našich dávných předků. Rozděluje je následovně:

krevní skupina A — zemědělci,
krevní skupina B — kočovné kmeny,
krevní skupinu 0 — lovci a sběrači.³

D'Adamo tvrdí, že konzumace potravin, které byly běžné v době, kdy se vaše krevní skupina vyvíjela, může vašemu tělu pomoci lépe trávit potravu.³

Přesný jídelníček a detailnější informace pro každou krevní skupinu najdete v následujících článcích:

Benefity a zápory stravování podle krevních skupin

Co se obecně považuje za výhody tohoto stravování?

Stravování podle krevních skupin vás nutí jíst více ovoce, zeleniny a nezpracovaných potravin, což je prospěšné pro vaše tělo.
Díky dietě snížíte svou hmotnost.
Uvědomíte si, že každý z nás potřebuje trochu jiné jídlo.
Začnete se zajímat o kvalitu potravin a to vám pomůže dělat lepší rozhodnutí při stravování.
Zlepší se vám zdraví srdce.

Na co si dát pozor?

Většina vědců říká, že tato dieta nemá moc vědeckých důkazů.
Mohou vám chybět živiny z potravin, které vynecháte. Například při vynechání mléčných potravin dojde ke snížení vápníku.
Může vás omezovat a stresovat striktní přístup.

Dr. James L. D'Adamo zemřel ve věku 81 let v roce 2013.² Jeho odkaz však nadále trvá.

Ať už prostřednictvím jeho institutu — D'Adamo Institute for the Advancement of Natural Therapies nebo jeho knihami o stravování, které vám mohou zlepšit zdraví.

V rozhovoru z roku 2010² o jeho poslední knize Jen unce prevence řekl: “Doufám, že se čtenáři naučí oceňovat individuální přístup k výživě, doufám, že se naučí být trpěliví sami se sebou při adaptaci na zdravější stravování. Hlavně doufám, že pochopí, že jídlo a stravovací návyky do značné míry určují jejich budoucí zdraví.” Proto, najděte si to, co vám chutná a co je pro vás dobré, a uvidíte, jak se budete cítit skvěle.

Pečujte o své zdraví s Herbavia

Zdroje:

Johann Gregor Mendel: Mnich, který položil základy genetiky 29.12.2024

Hodnocení: 4 / 5

Popularita článku: 50%

Johann Gregor Mendel, přezdívaný jako zakladatel genetiky, je známý svými experimenty s křížením rostlin, jež odhalily základní principy dědičnosti. Ty dodnes tvoří základ moderní genetiky. Ačkoliv jeho objevy zůstaly za jeho života téměř bez povšimnutí, dnes jsou považovány za milník v pochopení biologických zákonitostí. Přečtěte si o jeho fascinujícím životě, vědeckém úspěchu a odkazu, který přetrvává dodnes.

Kdo byl Johann Gregor Mendel?

Johann Gregor Mendel se narodil 20. července 1822¹ v malé obci Hynčice (tehdy Heinzendorf) na severní Moravě, do rodiny německy mluvících rolníků. Již od raného dětství se u něj projevovala výjimečná bystrost a zájem o vzdělání. Učitelé si jeho talentu rychle všimli a doporučili jej k dalšímu studiu. Po absolvování piaristické školy v Lipníku nad Bečvou pokračoval ve vzdělání na gymnáziu v Opavě.

Studium však nebylo jednoduché. Mendelovi rodiče neměli prostředky na jeho podporu a tak si mladý Johann přivydělával doučováním méně nadaných spolužáků. Začal navštěvovat Filosofický ústav v Olomouci, kde musel překonat další výzvu, naučit se český jazyk. V roce 1843¹ nastoupil Johann Mendel do augustiniánského řádu v klášteře na Starém Brně. Zde přijal řeholní jméno Gregor, jak bylo v klášterní tradici zvykem. Právě zde začala jeho nová životní éra, která mu otevřela dveře k řadě studijních možností.

Cesta k jeho objevu

Gregor Mendel se dostal na studia do Vídně, díky podpoře opata Franze Nappa, kde získal vzdělání v exaktních vědách jako byla fyzika, matematika a přírodní vědy. Tato průprava byla klíčová pro jeho pozdější experimenty. Naučil se plánovat a vyhodnocovat experimenty pomocí statistických metod, což bylo v tehdejší biologii zcela neobvyklé.

Roku 1854³ začal v zahradách augustiniánského opatství na Starém Brně své slavné pokusy s křížením hrachu. Tento nenápadný projekt měl navždy změnit biologii. Mendel pečlivě vybral 34 odrůd³ hrachu a dva roky sledoval stálost jejich znaků, aby mohl pokračovat s těmi, které vykazovaly jasné a rozlišitelné vlastnosti. Experimenty probíhaly 9 let¹, během nichž Mendel pečlivě analyzoval výsledky a formuloval základní zákony dědičnosti.

Mendelovy zákony dědičnosti

Na základě svých experimentů Mendel formuloval tři zákony dědičnosti, dnes známé jako Mendelovy zákony.

Zákon uniformity (první zákon) — Když zkřížíme dvě čisté linie, všechny potomci první generace budou stejní a budou mít vlastnost podle dominantního genu.
Zákon štěpení (druhý zákon) — V druhé generaci potomků se vlastnosti rozdělí v poměru 3:1⁵, přičemž dominantní vlastnosti převládnou.
Zákon nezávislého kombinování znaků (třetí zákon) — Různé vlastnosti se dědí nezávisle na sobě, pokud nejsou na stejném chromozomu.

Tyto zákony byly revoluční, protože poprvé poskytly vědecký základ pro pochopení dědičnosti. Mendelova práce však byla ve své době ignorována, částečně proto, že používal statistické metody, které byly biologům té doby neznámé.

Mendelovy objevy znovuobjeveny

Ačkoliv Mendel své výsledky prezentoval na dvou přednáškách v Brně v roce 1865³ a publikoval je v ročence místního přírodovědného spolku, jeho práce zůstala bez většího ohlasu. Teprve v roce 1900², šestnáct let po Mendelově smrti, byly jeho objevy znovuobjeveny nezávisle třemi vědci – Hugem Mariem de Vriesem, Karlem E. Corrensem a Erichem von Tschermakem. Tito vědci potvrdili platnost Mendelových zákonů a uznali jej za zakladatele genetiky.

Další vědecké aktivity

Kromě genetiky se Mendel věnoval také meteorologii a včelaření. Ve svém opatství měl dokonce vlastní včelín a věnoval se chovu včel s velkou vášní. V oblasti meteorologie byl jedním z průkopníků pravidelných měření teploty a tlaku vzduchu, která zapisoval s velkou přesností třikrát denně. V roce 1862³ publikoval svoji první práci v oblasti meteorologie, ve které navázal na Dr. Pavla Olexíka. V následujících letech vydal poznatky o meteorologických pozorováních na Moravě a Slezsku. Jako jeden z mála používal biostatistické metody.

Stopa Johanna Gregora Mendela

Johann Gregor Mendel zemřel 6. ledna 1884¹ v Brně a byl pohřben v augustiniánské hrobce na Ústředním hřbitově. Dnes jeho jméno nese Mendelovo muzeum, univerzita v Brně, náměstí a dokonce i první česká vědecká stanice na Antarktidě.

Jeho objevy mají nesmírný význam v mnoha oblastech:

medicíně — genetické zákony pomáhají pochopit dědičné nemoci a předpovídat jejich výskyt.
šlechtění rostlin a zvířat — farmáři a vědci využívají Mendelovy zákony při šlechtění plodin a chovu zvířat.
forenzní věda — genetické analýzy hrají klíčovou roli při určování identity a otcovství.

Mendelovy zákony zůstávají základním kamenem genetiky, ať už jde o studium DNA, genetického inženýrství nebo evoluční biologie.

Život a práce Johanna Gregora Mendela jsou inspirací pro generace vědců. Jeho odhodlání, pečlivost a inovativní přístup ukazují, jak mohou i zdánlivě jednoduché experimenty vést k revolučnímu objevu.

📖Přečtěte si na blogu Herbavia o dalších českých vědcích, kteří změnili svět vědy. Patří mezi ně Jan Janský, Jaroslav Heyrovský nebo Rudolf Weigl.

Zdroje:

Jak výživa ovlivňuje vaše zdraví podle doc. Pavla Stratila? 5.12.2024

Hodnocení: 4 / 5

Popularita článku: 75%

Správná výživa je klíčovým pilířem zdravého života. Podle odborníka na chemii potravin a výživu, doc. RNDr. Ing. Pavla Stratila Ph.D. je nejen zásadním faktorem prevence, ale i účinným nástrojem při zvládání mnoha zdravotních problémů. Přečtěte si o klíčových názorech doc. Stratila na vliv stravy na zdraví, doporučení, jak se vyznat v protichůdných informacích o výživě. Poznejte příběhy z praxe, které ukazují, jak může správná výživa změnit kvalitu života.

V článku se dozvíte:

Výživová doporučení podle doc. Pavla Stratila
Jak správná výživa ovlivní onemocnění z pohledu odborníka na výživu
Doporučené vitamíny a minerály

doc. RNDr. Ing. Pavel Stratil Ph.D. patří mezi přední české odborníky v oblasti výživy a chemie potravin. Svou kariéru zasvětil výzkumu a osvětě, přičemž své poznatky sdílel nejen v České republice, například na Mendelově univerzitě, ale také na zahraničních konferencích a univerzitách.

Je autorem několika významných publikací, včetně dvou knih – ABC zdravé výživy (1. a 2. díl) a také skript, například Základy chemie potravin. Ty jsou v oblasti výživy cennými zdroji pro odborníky i laiky.

Podle doc. Pavla Stratila ovlivňuje lékařská péče pouze 20 %² vašeho zdraví. Naopak životní styl, zejména výživa, fyzická aktivita a psychická pohoda, mají mnohem větší vliv. Jak můžete aplikovat jeho poznatky do svého každodenního života? Čtěte dále a nechte se inspirovat.

Výživová doporučení doc. Pavla Stratila

Existuje několik výživových směrů, podle kterých se lidé stravují:

veganská strava,
vegetariánská strava,
makrobiotická výživa,
dělená strava,
výživa založená na syrové stravě,
strava podle krevních skupin,
strava podle pohlaví,
racionální výživa.

📖Pokud vás zajímá například stravování podle krevních skupin, zjistěte, jaké rozdíly jsou doporučovány pro skupiny A, B, AB a 0.

Jak uvádí doc. Pavel Stratil, pro výběr potravin je zásadní, abyste se zajímali o to, zda je potravina prospěšná nebo škodlivá. Mezi nejdůležitější živiny, které by měl jídelníček obsahovat, patří:

tuky,
bílkoviny,
sacharidy,
vitamíny (rozpustné v tucích a ve vodě),
minerály,
voda,
antioxidanty,
chuťové látky,
některá aditiva.

doc. Stratil upozorňuje na nadměrné používání syntetických barviv v potravinách. Upozorňuje, že například červená a zelená barviva patří mezi nejškodlivější složky.

Stejně tak varuje před nadměrným příjmem mléčného tuku. Například sýry obsahují nejen velké množství tuku (50–70 %³ tuku v sušině), ale i cholesterol. Navíc při jejich zrání dochází k biochemickým reakcím, kdy produkují škodlivé látky jako jsou aldehydy, jež mohou negativně ovlivnit funkci jater.

Jestliže se snažíte zhubnout, je důležité snížit příjem energeticky bohatých složek stravy jako jsou tuky a jednoduché sacharidy, přičemž byste měli dbát na dostatek minerálů, vitamínů a ochranných látek. Doporučení doc. Stratila zahrnují zvýšení konzumace zeleniny, například v podobě polévek s kořenovou zeleninou, hráškem či mrkví. Občas přidejte vejce nebo libovější maso.

💡 Víte, že: podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mají být hlavním zdrojem výživy dospělých rostlinné potraviny, živočišné mají být doplňkem.

Jak správná výživa ovlivní onemocnění z pohledu doc. Pavla Stratila?

To, jak se stravujete, má vliv na většinu zdravotních problémů, a to nejen jako prevence, ale i jako možný faktor jejich vzniku. Podle doc. Pavla Stratila hraje strava hlavní roli u 40 % zdravotních obtíží, u 30 % je druhým nejvýznamnějším faktorem a pouze u 20 % nemocí² má její vliv menší význam.

Zdravotní problémy spojené s výživou zahrnují široké spektrum onemocnění jako jsou například osteoporóza či diabetes. Z toho důvodu je těžké přesně určit, která z těchto nemocí je příčinou a která důsledkem špatné stravy. Jaké jsou nejčastější nemoci, na které má strava velmi velký vliv?

Vysoký krevní tlak,
Ateroskleróza,
Ischemická choroba srdeční,
Koronární choroba srdeční,
Periferní arteriosklerotické onemocnění,
Mozková arterioskleróza,
Mrtvice.

📖 Nejčastější příčiny úmrtí se během posledních století výrazně změnily. Zatímco v 19. století dominovaly infekční nemoci, dnes jde především o kardiovaskulární a onkologická onemocnění, spolu s nemocemi pohybového aparátu jako je osteoporóza a artróza.

Správná výživa dokáže mnohé zdravotní problémy zmírnit, nebo dokonce úplně odstranit. doc. Stratil často zmiňuje konkrétní případy ze své praxe, které ilustrují, jak velký vliv má správná strava na zdraví člověka.

První případ se týká rodiny trpící žlučníkovými kameny. Ve výsledku byl jejich problém spojen s nadměrnou konzumací mléčných výrobků. Ty obsahují vysoké množství vápníku, který v kombinaci se žlučovými kyselinami tvoří nerozpustné vápenaté soli. Tyto sraženiny pak vedou ke vzniku žlučníkových kamenů. Po omezení mléčných produktů u nich došlo ke zlepšení stavu.

Podobně pomohla úprava stravy pacientovi s Crohnovou chorobou, který na doporučení doc. Stratila zařadil do svého jídelníčku lžíci lněného semínka denně. Vše proto, že lněné semínko je bohaté na omega-3 mastné kyseliny, které jsou protizánětlivé.

Další případ se týkal muže s bolestí v ramenou. Po biochemickém vyšetření se zjistilo, že má zvýšenou hladinu kyseliny močové a zvýšenou hladinu cholesterolu. Po změně stravy – omezení čokolády, kouření a zařazení více zeleniny – bolesti zmizely a laboratorní hodnoty se normalizovaly.

Pokud vás trápí infekční či virové onemocnění, je důležité zlepšit kondici svého organismu. Zásadní vliv na tuto odolnost má složení stravy. Například střevní mikroflóra, která hraje klíčovou roli v imunitě i metabolismu, je velmi citlivá na rovnováhu mezi aerobními a anaerobními bakteriemi. Nadměrná konzumace živočišných potravin podporuje růst anaerobních bakterií, které mohou být škodlivé. Naopak pestrá strava bohatá na vlákninu, fermentované potraviny a probiotika tuto rovnováhu podporuje.

Doporučené vitamíny a minerály

Podle doc. RNDr. Ing. Pavla Stratila, Ph.D. patří mezi nejdůležitější minerály pro lidské tělo hořčík, vitamíny C a E, a dále vitamíny D a A. Tyto látky hrají klíčovou roli v mnoha procesech, které udržují vaše tělesné funkce v normálu.

Hořčík je zásadní minerál, který ovlivňuje více než 300 enzymatických procesů², včetně přenosu energie a zdraví kostí. Nedostatek hořčíku může vést k bolestem hlavy, zvýšenému riziku tvorby krevních sraženin a chronické únavě.

Pokud jste však ve stresu, spotřeba hořčíku roste a tělo potřebuje až dvacetinásobné množství¹ tohoto minerálu. Při stresu je vhodné podle doc. Stratila také zvýšit dávku vitamínu C.

📖 Na snížení stresu můžete vyzkoušet i jednu z 8 efektivních metod.

Nedostatek hořčíku může způsobovat kromě stresu také nadměrná konzumace živočišných potravin (vejce, maso, mléčné výrobky), které ho obsahují jen minimálně. Proto je klíčové zařadit do jídelníčku více rostlinných zdrojů jako jsou ořechy, semena a listová zelenina.

Podle doc. Pavla Stratila je správná životospráva výsledkem vyvážené kombinace výživy, pohybu a psychické pohody. I když lékařská péče může být nezastupitelná, největší vliv na vaše zdraví máte vy sami. Pohled na výživu doc. Pavla Stratila vám může sloužit jako inspirace k promyšlenému přístupu ke stravě a ke zlepšení kvality života.

Podpořte své zdraví s Herbavia

Zdroje:

Jaroslav Heyrovský: Geniální vědec, jehož metoda polarografie změnila svět vědy 25.11.2024

Hodnocení: 5 / 5

Popularita článku: 100%

Jaroslav Heyrovský, držitel Nobelovy ceny za chemii a objevitel přelomové analytické metody zvané polarografie, je jednou z nejvýznamnějších postav české vědy. Jeho životní cesta byla protkána nejen vědeckými úspěchy, ale také hlubokou vášní pro přírodu, sport a umění. Z chlapce, který v dětství zkoumal přírodu a hrával fotbal na Letné, vyrostl muž, jehož vědecký přístroj pomohl odhalit chemické složení látek a změnil podobu moderní chemické analýzy. Co vedlo tohoto mimořádně všestranného člověka k jednomu z největších vědeckých objevů 20. století?

Co se v článku dozvíte:

Heyrovského cesta k fyzikální chemii
Objev polarografie a vývoj polarografu
Nobelova cena a celosvětové uznání Jaroslava Heyrovského

Heyrovského cesta k fyzikální chemii

Jaroslav Heyrovský, rodák ze Starého Města pražského, se narodil 20. prosince 1890¹ do rodiny právníka a univerzitního profesora Leopolda Heyrovského. Už od dětství byl Jaroslav fascinován světem kolem sebe, sbíral nerosty, tvořil herbáře a snil pohádkové příběhy. Zároveň byl pohybově nadaný a nadšeně hrál fotbal, fandil Slavii, lyžoval, plaval a s otcem zdolával alpské vrcholy. Sportovní vášeň ho provázela celý život, ale jeho největší láskou byla věda.

Studium na Akademickém gymnáziu, kde byl jeho spolužákem i Karel Čapek, mu otevřelo dveře k přírodním vědám, zejména díky inspirativnímu prof. Jeništovi. Heyrovský se proto rozhodl pro studium matematiky, fyziky a chemie na Karlově univerzitě. Touha po hlubším poznání fyzikální chemie ho však zavedla roku 1910³ do Anglie, kde na University College v Londýně studoval pod vedením takových osobností, jako byl sir William Ramsay. Zde se seznámil s elektrochemií, která se stala jeho osudem.

💡Víte, že: pobyt v Anglii měl na Jaroslava Heyrovského takový vliv, že své laboratorní deníky psal až do konce života v angličtině.

První světová válka jeho studia přerušila. Kvůli zdravotní indispozici však nebyl nasazen na frontu, ale působil jako chemik ve vojenské nemocnici v Táboře. I zde pracoval na vědeckých projektech, například týkajících se vlastností hliníku v elektrickém poli, což mu umožnilo po válce získat doktorát.

V roce 1926¹ se oženil s Marií Kořánovou, se kterou měl dvě děti, Michaela a Jitku. Michael Heyrovský navázal na otcovo dílo v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.

Objev polarografie a vývoj polarografu

Po válce se Heyrovský vrátil na Karlovu univerzitu, kde jako asistent pracoval v laboratoři profesora Bohuslava Braunera. Osudové se pro něj stalo setkání s Bohumilem Kučerou, který se věnoval elektrochemii a vlastnostem rtuti.

Heyrovský zkoumal povrchové napětí rtuti a 10. února 1922⁵ provedl přelomový experiment. Namísto měření povrchového napětí začal sledovat elektrický proud mezi rtuťovými elektrodami. Tento okamžik je na křivce výsledného polarogramu zaznamenaný jako polarografická vlna. Díky ní lze určit koncentraci i druh látky v roztoku. Tento objev položil základ metody zvané polarografie.

O 3 roky³ později spolu s japonským kolegou Masuzó Shikatou sestrojil polarograf, přístroj umožňující automatické měření závislosti proudu na napětí. Tato metoda otevřela nové možnosti analýzy chemických látek.

Polarografie přinesla Československu světovou prestiž. Nejzásadnější bylo období během 50. a 60. let 20. století. Na výstavě Expo 58 v Bruselu totiž tehdejší Československo věnovalo jednu expozici pouze polarografii. To sklidilo obdiv celého světa.

Heyrovský založil Polarografický ústav, kde se pod jeho vedením školily generace chemiků. Metody odvozené od polarografie se dnes využívají v oblastech od medicíny přes průmysl až po moderní technologie, jako jsou nanotechnologie či fotovoltaika.

Jaroslav Heyrovský za svou kariéru přednášel po celém světe, například v USA, Anglii, Číně, tehdejším SSSR, Švédsku, Dánsku, Francii nebo v Egyptě.¹

Nobelova cena a celosvětové uznání Jaroslava Heyrovského

Polarografie rychle získala světové uznání. Vědecká komunita oceňovala jednoduchost přístroje i jeho univerzální využití v chemii, medicíně či průmyslu.

V roce 1959² byl Jaroslav Heyrovský oceněn Nobelovou cenou za chemii. Během slavnostního ceremoniálu ve Stockholmu švédský chemik Arne Ölander vyzdvihl Heyrovského přínos jako „jedné z nejdůležitějších metod chemické analýzy současnosti“.

Jaroslav Heyrovský zemřel 27. března 1967¹, ale jeho odkaz žije dál. Metody odvozené od polarografie dnes pomáhají v ochraně životního prostředí, analyzují DNA a nacházejí využití v medicíně, například při sledování diabetu.

📖Přečtěte si další fascinující příběhy českých vědců, kteří změnili svět. Jak se to Janu Janskému nebo Rudolfu Weiglovi povedlo?

Heyrovský svým úsilím ukázal, jak může nadšení a vytrvalost překonat překážky a inspirovat celé generace vědců. Dnes jeho odkaz žije dál, ať už ve vědeckých laboratořích nebo v práci Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, kde jsou jeho principy nadále rozvíjeny.

Podpořte své zdraví s Herbavia

Zdroje:

Rudolf Weigl: Vědec, který zachránil statisíce životů svým vynálezem i odvahou 14.11.2024

Hodnocení: 4 / 5

Popularita článku: 75%

Rudolf Weigl, vědec, který svým objevem vakcíny proti tyfu zachránil nespočet lidských životů. Přestože jeho jméno je dnes v Čechách téměř neznámé, jeho věhlas přesáhl hranice Evropy. Tento rodák z Přerova, odvážný vědec, jehož kariéru utvářela houževnatost a věrnost hodnotám, se zapsal do dějin medicíny navždy. Jeho práce také ukázala, že věda a lidství mohou obstát i v těch nejtemnějších dobách.

V článku se dozvíte:

Rudolf Weigl a jeho cesta k vědě
Vývoj vakcíny proti tyfu
Weiglova odvaha během 2. světové války
Závěr vědcova života

Rudolf Weigl a jeho cesta k vědě

Rudolf Weigl se narodil 2. září 1883³ v Přerově v rodině místního řemeslníka a vynálezce heveru Friedricha Weigla. Jeho dětství nebylo jednoduché. Když mu byly čtyři roky³, jeho otec tragicky zemřel při testování vysokého kola. Po otcově smrti se Weiglova matka znovu vdala a všichni se přestěhovali do polského Lvova. Tam započala Rudolfova cesta ke kariéře vědce.

Po studiích na gymnáziu dokončil v roce 1907³ studium přírodních věd na Lvovské univerzitě, kde získal doktorát v oboru zoologie. Jeho vášeň pro biologii ho zavedla ke zkoumání parazitů, zejména těch, kteří přenášejí skvrnitý tyfus, smrtelnou chorobu, která sužovala Evropu a byla obzvláště rozšířená během první světové války.³

📖 Víte, jaké byly nejčastější příčiny úmrtí v 19., 20. a 21. století?

Vývoj vakcíny proti tyfu

Během první světové války byl Rudolf Weigl povolán do armády, kde se soustředil na vývoj vakcíny proti tyfu. Navzdory tomu, že neměl lékařské vzdělání, jeho výzkum v oblasti histologie a parazitologie vedl k vytvoření účinné vakcíny, která zachránila tisíce životů. Po vyhlášení polské nezávislosti v roce 1920⁵ byl jmenován profesorem na své alma mater, kde založil Výzkumný ústav pro epidemický tyfus a viry.

Zde se Weiglův tým věnoval pěstování bakterií tyfu za pomoci lidských vší, jež byly dárci krmeny lidskou krví. Tato technika umožňovala masovou výrobu vakcíny. To se ukázalo jako klíčové pro ochranu obyvatel v ohrožených oblastech.

Weiglův vynález se brzy rozšířil do světa. Vakcína byla hojně využívána belgickými misionáři v Číně, kde pomohla zachránit tisíce životů. Za to byl Weigl oceněn nejvyššími vyznamenáními, včetně papežského Řádu svatého Řehoře Velikého. Zájemci o jeho metody přicházeli z různých zemí, aby se učili ve Lvově.

Weiglova odvaha během 2. světové války

S příchodem druhé světové války a okupací Lvova si okupační síly rychle uvědomily význam Weiglova výzkumu, a proto mu poskytly další prostory pro výzkum. Krátce po německé okupaci Lvova v roce 1941⁵ Weigla navštívil generál SS Fritz Katzmann s nabídkou Volkslisty (sympatizanta NSDAP) a přesunu do Berlína. Rudolf tuto nabídku odmítl.

Během války Weigl zachránil mnoho židovských životů i další významné osobnosti vědy a kultury. Ve svém institutu zaměstnával Židy jako "živitele" vší, čímž je ochránil před deportací. Kromě toho tajně posílal vakcíny proti tyfu do varšavského ghetta a dalších ghett, což pomohlo zachránit další životy. Tyto činy byly oceněny až v roce 2003³, kdy Rudolf Weigl získal in memoriam ocenění Spravedlivý mezi národy jeruzalémského památníku Jad Vašem.

V roce 1944³ byl Rudolf Weigl nucen Lvov opustit. Německá armáda část vybavení ústavu odvezla do Německa, zbytek byl zničen sovětskými vojsky při opětovném obsazení města. Po válce se usadil v Kroscienku nad Dunajcem, kde si založil malou laboratoř, a později se stal profesorem na Jagellonské univerzitě v Krakově a univerzitě v Poznani.

Závěr vědcova života

Rudolf Weigl byl za svou práci opakovaně nominován na Nobelovu cenu. Politika však opakovaně zmařila jeho šance na ocenění. Poprvé během nacistické okupace kvůli odmítnutí nabídky generála SS Fritze Katzmanna.

Roku 1948⁴ se Weigl dočkal znovu nominace na Nobelovu cenu za medicínu, ocenění ale nedostal, kvůli obvinění z kolaborace s Němci. O tři roky⁴ později ho komunisté nuceně penzionovali a jeho odkaz zamlčovali. Zemřel 11. srpna 1957 v Zakopaném.⁵

📖 Podobně jako Rudolf Weigl se nedočkal Nobelovy ceny za svůj přínos medicíně také Jan Janský. Český vědec, který objevil 4 krevní skupiny. Z jakého důvodu?

Rudolf Weigl, skromný vědec původem z Přerova, svým výjimečným životem a prací zanechal nesmazatelnou stopu nejen v medicíně, ale i v oblasti lidské odvahy. Navzdory politickým intrikám a životním zkouškám nikdy neustoupil ze svých zásad. Jeho život je důkazem, že věda může být nástrojem pro záchranu lidských životů i prostředkem odporu vůči zlu. Dodnes zůstává inspirací pro vědce i pro všechny, kdo věří, že lidskost a odvaha mají smysl i v těch nejtěžších dobách.

Posilněte své zdraví s Herbavia

Zdroje:

Alexander Fleming: Jeho objev penicilinu zachránil miliony životů 23.10.2024

Hodnocení: 5 / 5

Popularita článku: 100%

Alexander Fleming, skotský bakteriolog, se nesmazatelně zapsal do historie medicíny díky svému revolučnímu objevu – penicilinu. Tento lék otevřel novou éru v léčbě infekčních onemocnění a zachránil nespočet lidských životů. I když tento objev vznikl zcela náhodou, bez něj by moderní medicína vypadala zcela jinak.

V článku se dozvíte:

Jaký byl život a kariéra Alexandra Fleminga
Flemingovy výzkumy
Náhodný objev penicilinu
Vliv na moderní medicínu
Ocenění za jeho práci

Život a kariéra Alexandra Fleminga

Alexander Fleming se narodil 6. srpna 1881¹ v Lochfieldu, malém skotském městečku. Vyrůstal na venkově, kde se naučil vnímat přírodu a rozvíjet své pozorovací schopnosti, což se později ukázalo jako klíčové v jeho vědecké kariéře. Fleming pocházel z velké rodiny, byl jedním z osmi dětí a jeho rodiče pracovali jako farmáři.

V roce 1895² se Alexander přestěhoval do Londýna ke svému staršímu bratrovi, kde dokončil základní vzdělání na Regent Street Polytechnic. Fleming byl nadaný student, což mu umožnilo získat stipendium na lékařské fakultě St. Mary's Hospital Medical School v Londýně. Financování studia mu také usnadnilo dědictví po strýci. Zde získal zlatou medaili jako nejlepší student medicíny a následně se začal věnovat studiu bakteriologie.

Původně měl Fleming v úmyslu stát se chirurgem, ale právě jeho působení na St. Mary's pod vedením sira Almrotha Wrighta, průkopníka v oblasti očkování, změnilo jeho směřování. Wright, který byl zastáncem vakcinoterapie, ovlivnil Fleminga natolik, že se rozhodl věnovat se výzkumu v oblasti bakteriologie. Fleming se rychle stal uznávaným odborníkem na tuto oblast, což mu umožnilo rozvíjet své výzkumy v následujících letech.

V letech 1909 až 1914² si Fleming založil úspěšnou soukromou venerologickou praxi a v roce 1915² se oženil se Sarah Marion McElroyovou, irskou zdravotní sestrou.

💡Fleming byl jedním z prvních lékařů v Británii, kteří podávali arsfenamin, lék účinný proti syfilis, který v roce 1910² objevil německý vědec Paul Ehrlich.

Výzkumy během první světové války

Během první světové války sloužil Fleming jako vojenský lékař a pracoval ve vojenské nemocnici ve francouzské Boulogni, kde se zabýval infekcemi ran. V té době používané silné antiseptické prostředky však často přinášely více škody než užitku, protože nejenže zabíjely bakterie, ale také poškozovaly lidské tkáně.

Fleming navrhoval používat mírnější prostředky jako je solný roztok k udržení ran v čistotě. Zpočátku nebyl jeho výzkum přijat, ale Fleming pokračoval neohroženě dál a v roce 1922 objevil lysozym, enzym se slabými antibakteriálními účinky.

Po válce se Fleming vrátil do nemocnice St Mary's a byl povýšen na zástupce ředitele očkovacího oddělení. O několik let později, v roce 1946², vystřídal Wrighta ve funkci ředitele oddělení, které bylo přejmenováno na Wright-Flemingův ústav.

Náhodný objev penicilinu

Dne 28. září 1928⁴ Fleming učinil svůj nejslavnější objev – penicilin. Objev vznikl vlastně náhodou. Fleming zkoumal stafylokoka, běžný druh bakterie, který způsobuje vředy a může také způsobit katastrofální infekce u pacientů s oslabeným imunitním systémem. Před Flemingovým odjezdem na dvoutýdenní dovolenou zůstala Petriho miska s kulturou stafylokoka ležet na laboratorním stole a nikdy nebyla umístěna do inkubátoru, jak bylo zamýšleno.

Po návratu zjistil, že izoloval plíseň, která produkuje látku, jež pojmenoval penicilin. Tato látka byla schopna ničit různé typy bakterií, včetně těch, které byly zodpovědné za vážné infekční nemoci jako je zápal plic, spála, záškrt či meningitida. V roce 1929⁴ Fleming svůj objev publikoval, ale zpočátku nebyl vědeckou komunitou příliš uznán.

📖 Podobně jako Fleming přišel k náhodnému objevu i český psychiatr Jan Janský. Víte, k jakému?

Fleming měl problém s izolací penicilinu ve větším množství a jeho stabilizací, což ztížilo jeho další výzkum. Věděl, že má v rukou látku s obrovským potenciálem, ale nebyl schopen ji využít v plném rozsahu.

Situace se však změnila až během druhé světové války, kdy se o penicilin začali zajímat dva vědci, Howard Florey a Ernst Boris Chain. Podařilo se jim “vyčistit” penicilin a najít sponzory pro masovou výrobu. Díky výzkumu americké vlády se tak mohl na podzim roku 1943⁵ lék začít vyrábět a o rok později už léčil vojáky ve válce.

💡Víte, že: v Československu se penicilin začal vyrábět v roce 1949⁵ v Roztokách u Prahy.

Vliv na moderní medicínu

Penicilin otevřel dveře dalším objevům v oblasti antibiotik, což vedlo k vytvoření celé řady léků, které dnes používáme k léčbě infekčních nemocí. Flemingův objev pomohl eliminovat mnoho smrtelných nemocí a zásadně změnil způsob, jakým lékaři přistupují k léčbě infekcí.

V posledních letech se však stále více ukazuje, že antibiotika nejsou definitivní odpovědí v boji proti bakteriím. Jejich odolnost vůči antibiotikům se stává globálním zdravotnickým problémem.

Podle Organizace spojených národů jde o velmi vážnou hrozbu. Kolem roku 2050 by mohly antibiotikům odolné bakterie po celém světě zabíjet až 10 milionů lidí⁵.

Ocenění za jeho práci

Za svou práci získal Fleming mnoho ocenění a poct. V roce 1943⁴ byl zvolen členem Královské společnosti a v roce 1948⁴ byl povýšen na emeritního profesora bakteriologie na Londýnské univerzitě.

Byl nositelem přibližně třiceti čestných titulů a v roce 1945 získal nejprestižnější ocenění, Nobelovu cenu za fyziologii/lékařství. V roce 1944 byl králem Jiřím VI. jmenován rytířem bakalářem a v roce 1948⁴ rytířem velkokříže Řádu Alfonse X. Moudrého. Časopis Time zařadil Fleminga mezi 100 nejvýznamnějších osobností 20. století.

Alexander Fleming zemřel náhle na koronární trombózu 11. března 1955¹. I přesto, že Flemingův objev byl do jisté míry dílem náhody, jeho vědecká vynalézavost a úsilí přeměnily náhodu v jeden z největších průlomů v dějinách medicíny a zachránil miliony životů po celém světě.

Zlepšujte své zdraví s Herbavia

Zdroje:

Jak Josef A. Zentrich změnil pohled na přírodní léčbu? 18.10.2024

Hodnocení: 4 / 5

Popularita článku: 75%

Josef A. Zentrich byl jedním z nejvýznamnějších českých bylinkářů, fytoterapeutů a léčitelů, který svou tvorbou a filozofií ovlivnil mnoho zájemců o přírodní medicínu a celostní přístup ke zdraví. Svým životním dílem a přístupem k léčení propojoval tradiční znalosti s moderními potřebami, čímž zanechal trvalý odkaz v oblasti alternativní medicíny.

V článku se dozvíte:

Kdo byl Josef A. Zentrich
Tvorba a publikace
Filozofie Zentrichova léčitelství
Odkaz Josefa A. Zentricha

Kdo byl Josef A. Zentrich?

Josef Antonín Zentrich se narodil 20. září 1941¹. Původním povoláním papírenský technik se dostal k přírodní medicíně v mládí, když mu byla diagnostikována leukémie. Po intenzivní medikamentózní léčbě začal hledat alternativní způsoby léčby, což ho přivedlo k bylinkářství. V oboru byl samoukem, přičemž jeho učitelem byl Rudolf Franěc, který mu ukázal sílu léčivých rostlin.

V 80. letech začal pracovat jako bylinkář v lázních Skalka a otevřel bylinkovou poradnu, kterou mohl po roce 1990² vést oficiálně. Zde spolupracoval s MUDr. Josefem Jonášem.

Bylinkářství se věnoval po celý život s cílem propagovat nejen samotné bylinky, ale také širší celostní přístup ke zdraví. Jeho zálibou byla i astrologie, ve které viděl propojení se zdravím.

Tvorba a publikace

Zentrich byl plodným autorem, jehož knihy dodnes patří mezi základní díla přírodní medicíny. Jeho prvním knižním počinem byla publikace Byliny v prevenci, vydaná v polovině 80. let².

Mezi jeho nejznámější díla patří série Herbář, kterou vytvořil společně s Jiřím Jančou. Tato mnohasvazková série obsahuje podrobné popisy bylin, jejich použití a kontraindikace. Díky tomu se stala nepostradatelnou pomůckou pro každého, kdo se zajímá o léčivé účinky rostlin.

Za významnou publikaci lze označit i 3 dílnou Encyklopedii moderního bylinkářství. Dále také knihy Třetí cesta ke zdraví, Herbář léčivých rostlin, Rady bylináře Zentricha či Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů.

Zentrichova tvorba nebyla zaměřena pouze na bylinky. Zajímal se také o duchovní aspekty zdraví a publikoval například Duchovní slovník Vodnářského věku I. aneb Occamova břitva, který se věnoval propojení spirituality a léčení.

Účinkoval v televizním pořadu Pod pokličkou.

Filozofie Zentrichova léčitelství

I když se sám považoval především za bylinkáře, můžeme říci, že byl propagátorem celostního přístupu ke zdraví, zdůrazňující harmonii mezi tělem, duší a myslí. Jeho filozofie byla založena na tom, že člověk by neměl léčit jen symptomy nemocí, ale měl by hledat příčiny svých problémů a pracovat na svém celkovém zdraví.

Zentrichova Třetí cesta ke zdraví byla konceptem, který vycházel z jeho dlouholetého studia. Podle Zentricha první cesta vede k lékaři, když člověk onemocní. Druhá cesta je k bylinkářům a léčitelům, pokud klasická medicína nepomáhá. Třetí cesta, podle Zentricha nejdůležitější, je cesta sebereflexe. Člověk by se měl zamyslet, co dělá špatně, proč onemocněl a jak může změnit své chování a myšlení, aby se uzdravil.

Zentrich věřil, že nemoci nejsou náhodné a vždy mají nějakou příčinu, ať už fyzickou, psychickou nebo duchovní. Zdraví podle něj závisí na rovnováze mezi tělem a duší a léčivé byliny mohou být klíčem k dosažení této rovnováhy. Věřil, že byliny mají moc harmonizovat lidské tělo a že jejich správné použití může vést k omezení počtu léků, které pacient musí užívat.

Odkaz Josefa A. Zentricha

I po své smrti v roce 2012¹ zůstává Josef A. Zentrich významnou postavou v oblasti českého bylinkářství a alternativní medicíny. Jeho práce a knihy dodnes slouží jako zdroj inspirace pro všechny, kteří hledají přirozenější a celostní přístup ke zdraví. Josef A. Zentrich nebyl zastáncem toho, aby lidé ignorovali moderní medicínu. Věřil, že spojení tradičních metod s moderní vědou může vést k nejlepším výsledkům v léčbě nemocí a péči o zdraví.

Jeho odkaz žije nejen v jeho knihách, ale také v lidech, které inspiroval k tomu, aby více důvěřovali přírodě a svému vlastnímu tělu. Věřil v sílu přírody, stejně jako my v Herbavia.

Objevte sílu přírody s Herbavia

Zdroje:

Jan Janský: Český psychiatr, který objevil 4 krevní skupiny 14.10.2024

Hodnocení: 5 / 5

Popularita článku: 100%

Profesor Jan Janský, významný český neurolog a psychiatr, se zapsal do historie medicíny nejen jako odborník na duševní zdraví, ale především díky objevu čtyř krevních skupin. Tento objev, ačkoli zpočátku nedoceněný, dnes zachraňuje miliony životů po celém světě a představuje jeden z klíčových milníků moderní medicíny. Přestože Janského přínos pro medicínu je nesporný, zůstává často ve stínu jiných vědců. Proč?

V článku se dozvíte:

Kdo byl profesor Jan Janský
Objev krevních skupin
Význam objevu
Proč Jan Janský nezískal Nobelovu cenu?
Dnešní odkaz Janského objevu

Kdo byl profesor Jan Jánský?

Jan Janský se narodil 3. dubna 1873¹ na Smíchově v Praze. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro studium medicíny na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kterou úspěšně dokončil v roce 1898¹. Mimo jiné byl vášnivý rybář a sportovec, angažoval se například v 1. Spolku smíchovských cyklistů.

Jeho kariéra začala na psychiatrické klinice v Praze, kde pracoval pod vedením profesora Karla Kuffnera, známého českého psychiatra. Janský společně s profesorem Kuffnerem byli zastánci toho, že psychiatrické nemoci nejsou pouze duševní, ale že mají původ v těle, což se spoustě psychiatrů nelíbilo.

Janského kariéra byla různorodá. Kromě působení na klinice se stal soudním znalcem v oblasti psychiatrie a jeho odborné posudky byly u soudů velmi respektované. Krátce po vypuknutí první světové války v roce 1914² byl jmenován mimořádným profesorem. Dobrovolně však odešel na frontu, kde sloužil jako lékař. Po dvou letech byl po prodělaném srdečním infarktu zproštěn služby a vrátil se do vlasti. Po skončení zastával pozici přednosty neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze.

💡Pokud se chcete dozvědět více zajímavostí o životě a výzkumu Jana Janského, podívejte se na film Tajemství krve.

Objev krevních skupin

Objev krevních skupin vznikl vlastně náhodou. Po sebevražedném pokusu jedné pacientky provedl Janský úspěšně transfuzi krve, přestože byla oficiálně zakázaná.

Po této události se rozhodl potvrdit hypotézu, že shlukování krvinek může souviset s psychickými poruchami. Proto v roce 1905⁴ provedl experiment, kdy odebral krev pacientům i zdravotnímu personálu a sledoval jejich vzájemné reakce. Nakonec zjistil, že vztah mezi psychiatrickými nemocemi a srážením krve neexistuje.

Ukázalo se však, že se krev různě shlukuje, a na základě těchto reakcí rozdělil krev do čtyř skupin. Tak vznikl významný objev, protože do té doby nebylo zcela jasné, proč někdy transfuze krve selhávají, ačkoli se krev dárce a příjemce zdála na první pohled totožná.

V roce 1907¹ publikoval Janský výsledky svého výzkumu v článku Hematologická studie u psychotiků. Jako první v Čechách uplatnil poznatky o krevních skupinách (dnes označovaných 0, A, B a AB) a o krevní srážlivosti. Tento objev bohužel zůstal několik let prakticky bez povšimnutí a širší uznání získal až po Janského smrti.

💡Významnou roli ve vědecké práci Janského zastávala i jeho manželka Hedvika Bečková. Díky finančnímu zajištění od jejího otce mohla Hedvika Janského výzkum financovat. On si tak mohl doma vytvořit vlastní laboratoř a choval v ložnici různé zvířectvo, na kterém prováděl pokusy.

Význam objevu

Objev krevních skupin přinesl revoluci do transfuzní medicíny. Před tímto objevem byly krevní transfúze nebezpečným zákrokem, protože lékaři nedokázali předpovědět, jak bude tělo příjemce na darovanou krev reagovat.

Pokud byla například příjemci krevní skupiny A podána krev skupiny B, protilátky v jeho krvi způsobily shlukování a rozpad darovaných krvinek, což vedlo k vážným, dokonce smrtelným následkům.³

💡Víte, že: v Česku má největší zastoupení skupina A (42%), dále 0 (39%), B (15%) a AB (4%)³?

Díky Janského objevu se lékaři naučili rozlišovat jednotlivé krevní skupiny a zajistili, jak provést bezpečné transfuze.

Proč nezískal Jan Janský Nobelovu cenu?

Kdo objevil krevní skupiny? Karl Landsteiner v roce 1901² popsal existenci tří krevních skupin. Nezávisle na něm Jan Janský v roce 1907² objevil čtvrtou krevní skupinu (dnes AB) a správně klasifikoval všechny čtyři skupiny.

💡Profesor Janský krevní skupiny označil římskými písmeny I – IV.

Ačkoli Janský o Landsteinerově práci nevěděl, oba dospěli k podobným závěrům. V roce 1910² Janského práci uznal americký lékař William Moss, a v roce 1921² Janského prvenství uznala americká lékařská komise. Přesto v roce 1930 Nobelovu cenu získal pouze Landsteiner.

Dnešní odkaz Jánského objevu

Jan Janský zemřel v pouhých 48 let na srdeční chorobu. I přesto, že se nedožil plného uznání svého objevu, jeho práce se stala základem moderní transfuzní medicíny.

Dnes si jeho přínos medicíně připomínáme zejména prostřednictvím Janského plakety, která je udělována v České republice a na Slovensku dárcům krve za jejich opakovanou dobročinnost. Bronzová plaketa je udělována za 10 odběrů, stříbrná za 20 a zlatá za 40 odběrů⁴.

💡Janského snacha se stala první ženou, která získala Janského plaketu za opakované bezpříspěvkové dárcovství krve.

Jan Janský tak zůstává jedním z hrdinů české vědy, jehož objev krevních skupin navždy změnil medicínu a zachraňuje nespočet životů. Přínos profesora Janského je nepopiratelný a jeho odkaz přetrvává nejen v lékařské komunitě, ale i v každodenním životě.

Prohlédněte si nabídku Herbavia

Zdroje: