Jaroslav Heyrovský: Geniální vědec, jehož metoda polarografie změnila svět vědy
Jaroslav Heyrovský, držitel Nobelovy ceny za chemii a objevitel přelomové analytické metody zvané polarografie, je jednou z nejvýznamnějších postav české vědy. Jeho životní cesta byla protkána nejen vědeckými úspěchy, ale také hlubokou vášní pro přírodu, sport a umění. Z chlapce, který v dětství zkoumal přírodu a hrával fotbal na Letné, vyrostl muž, jehož vědecký přístroj pomohl odhalit chemické složení látek a změnil podobu moderní chemické analýzy. Co vedlo tohoto mimořádně všestranného člověka k jednomu z největších vědeckých objevů 20. století?
Co se v článku dozvíte:
- Heyrovského cesta k fyzikální chemii
- Objev polarografie a vývoj polarografu
- Nobelova cena a celosvětové uznání Jaroslava Heyrovského
Heyrovského cesta k fyzikální chemii
Jaroslav Heyrovský, rodák ze Starého Města pražského, se narodil 20. prosince 1890¹ do rodiny právníka a univerzitního profesora Leopolda Heyrovského. Už od dětství byl Jaroslav fascinován světem kolem sebe, sbíral nerosty, tvořil herbáře a snil pohádkové příběhy. Zároveň byl pohybově nadaný a nadšeně hrál fotbal, fandil Slavii, lyžoval, plaval a s otcem zdolával alpské vrcholy. Sportovní vášeň ho provázela celý život, ale jeho největší láskou byla věda.
Studium na Akademickém gymnáziu, kde byl jeho spolužákem i Karel Čapek, mu otevřelo dveře k přírodním vědám, zejména díky inspirativnímu prof. Jeništovi. Heyrovský se proto rozhodl pro studium matematiky, fyziky a chemie na Karlově univerzitě. Touha po hlubším poznání fyzikální chemie ho však zavedla roku 1910³ do Anglie, kde na University College v Londýně studoval pod vedením takových osobností, jako byl sir William Ramsay. Zde se seznámil s elektrochemií, která se stala jeho osudem.
💡Víte, že: pobyt v Anglii měl na Jaroslava Heyrovského takový vliv, že své laboratorní deníky psal až do konce života v angličtině.
První světová válka jeho studia přerušila. Kvůli zdravotní indispozici však nebyl nasazen na frontu, ale působil jako chemik ve vojenské nemocnici v Táboře. I zde pracoval na vědeckých projektech, například týkajících se vlastností hliníku v elektrickém poli, což mu umožnilo po válce získat doktorát.
V roce 1926¹ se oženil s Marií Kořánovou, se kterou měl dvě děti, Michaela a Jitku. Michael Heyrovský navázal na otcovo dílo v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.
Objev polarografie a vývoj polarografu
Po válce se Heyrovský vrátil na Karlovu univerzitu, kde jako asistent pracoval v laboratoři profesora Bohuslava Braunera. Osudové se pro něj stalo setkání s Bohumilem Kučerou, který se věnoval elektrochemii a vlastnostem rtuti.
Heyrovský zkoumal povrchové napětí rtuti a 10. února 1922⁵ provedl přelomový experiment. Namísto měření povrchového napětí začal sledovat elektrický proud mezi rtuťovými elektrodami. Tento okamžik je na křivce výsledného polarogramu zaznamenaný jako polarografická vlna. Díky ní lze určit koncentraci i druh látky v roztoku. Tento objev položil základ metody zvané polarografie.
O 3 roky³ později spolu s japonským kolegou Masuzó Shikatou sestrojil polarograf, přístroj umožňující automatické měření závislosti proudu na napětí. Tato metoda otevřela nové možnosti analýzy chemických látek.
Polarografie přinesla Československu světovou prestiž. Nejzásadnější bylo období během 50. a 60. let 20. století. Na výstavě Expo 58 v Bruselu totiž tehdejší Československo věnovalo jednu expozici pouze polarografii. To sklidilo obdiv celého světa.
Heyrovský založil Polarografický ústav, kde se pod jeho vedením školily generace chemiků. Metody odvozené od polarografie se dnes využívají v oblastech od medicíny přes průmysl až po moderní technologie, jako jsou nanotechnologie či fotovoltaika.
Jaroslav Heyrovský za svou kariéru přednášel po celém světe, například v USA, Anglii, Číně, tehdejším SSSR, Švédsku, Dánsku, Francii nebo v Egyptě.¹
Nobelova cena a celosvětové uznání Jaroslava Heyrovského
Polarografie rychle získala světové uznání. Vědecká komunita oceňovala jednoduchost přístroje i jeho univerzální využití v chemii, medicíně či průmyslu.
V roce 1959² byl Jaroslav Heyrovský oceněn Nobelovou cenou za chemii. Během slavnostního ceremoniálu ve Stockholmu švédský chemik Arne Ölander vyzdvihl Heyrovského přínos jako „jedné z nejdůležitějších metod chemické analýzy současnosti“.
Jaroslav Heyrovský zemřel 27. března 1967¹, ale jeho odkaz žije dál. Metody odvozené od polarografie dnes pomáhají v ochraně životního prostředí, analyzují DNA a nacházejí využití v medicíně, například při sledování diabetu.
📖Přečtěte si další fascinující příběhy českých vědců, kteří změnili svět. Jak se to Janu Janskému nebo Rudolfu Weiglovi povedlo?
Heyrovský svým úsilím ukázal, jak může nadšení a vytrvalost překonat překážky a inspirovat celé generace vědců. Dnes jeho odkaz žije dál, ať už ve vědeckých laboratořích nebo v práci Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, kde jsou jeho principy nadále rozvíjeny.
Podpořte své zdraví s Herbavia
Zdroje:
- Přírodovědecká fakulta UK — Jaroslav Heyrovský
- Akademie věd České republiky — Sto let polarografie
- Vltava rozhlas — Jaroslav Heyrovský: Cíl výzkumu není v honbě za kariérou, ale v hledání vědecké pravdy
- ČT24 — Před sto lety vymyslel profesor Heyrovský polarografii. Jeho metoda změnila vědu
- iRozhlas — Sto let od objevu polarografie. S Heyrovského metodou analýzy roztoku pracuje věda dodnes
- Nadační fond Jaroslava Heyrovského — Rtuťová kapková elektroda